S učením cizího jazyka můžete začít kdykoliv!

Hodně lidí se běžně domnívá, že je lepší začít se učit cizí jazyk v mladém věku. Výzkum však ukazuje, že to nemusí být vždy pravda. Ve skutečnosti se optimální věk pro učení cizího jazyka výrazně liší - v závislosti na tom, JAK se daný jazyk učíte!

Obecné přesvědčení, že malé děti se učí jazyky lépe, se zakládá na pozorování, že děti se naučí mluvit svým rodným jazykem ve velmi raném věku, a tudíž mají pozoruhodné schopnosti. Předtím, než se naučí sčítat nebo zavazovat tkaničky, většina dětí začne mluvit svým rodným jazykem, což jim může leckterý dospělý student jazyků závidět.

Proč mladší věk nemusí být vždy lepší

Dvě teorie z 60. let nám mohou tyto zažité teorie objasnit:

Teorie „univerzální gramatiky“ (Noam Chomsky, 1965) předkládá myšlenku, že se děti rodí s instinktivními znalostmi jazykových pravidel, společných pro všechny.  Vystavením se vlivu určitého jazyka, např. angličtině nebo arabštině, si děti jednoduše doplní detaily ohledně těchto pravidel, čímž se urychlí a zefektivní proces učení jazyka.

Druhá teorie, nazývaná “hypotéza kritického období”, předpokládá, že v době puberty většina z nás ztrácí přístup k mechanismům, které nám napomáhají v tom, abychom se učili jazyky stejně efektivně, jako malé děti.

Tyto teorie byly sice zpochybněny, ale nicméně na nás mají stále vliv. Navzdory tomu, co všechny tyto staré teorie předkládají, výzkum o výuce jazyků ukazuje, že učit se jazyk v mladším věku nemusí být vždy lepší.

V jiném výukovém kontextu mohou být starší studenti mnohem úspěšnější, než malé děti. Vše závisí na tom, jakým způsobem se student jazyk učí.

Ponoření se do jazykového prostředí je nejlepší způsob výuky pro malé děti

Pravidelně pobývat, učit se a hrát si v prostředí, kde se mluví druhým jazykem, je ideálním jazykovým kontextem pro malé děti. Výzkum jasně ukazuje, že malé děti jsou schopné naučit se hovořit plynule více jazyky současně, ovšem za předpokladu, že mají dostatečný zájem a bohatá „vstupní data“ v každém jazyce. V tomto kontextu je nejlepší začít v nejútlejším věku.

Učit se jazyk ve třídě je nejlepší pro mladé teenagery

Učit se jazyk ve škole je zcela odlišný kontext. Normální model pro jazykovou výuku ve školách je jedna nebo více hodin týdně.

Uspět v učení - když je student tak málo vystaven bohatým „vstupním datům“ - vyžaduje  metakognitivní dovednosti, které se obvykle začnou rozvíjet až v období raného dospívání.

Pro tento styl výuky jazyků je ideální začít v pozdějších ročnících základní školy, aby se co nejvíce zvětšila rovnováha mezi metakognitivními dovednostmi a počtem let studia, která zbývají do ukončení školy.

Pro dospělé je nejlepší, když si učení jazyků řídí sami

Někteří dospělí se rozhodnou, že se začnou sami učit cizí jazyk. Mohou si zakoupit učebnice, přihlásit se do internetového kurzu, zakoupit si nějakou aplikaci nebo absolvovat individuální výuku či virtuální konverzace.

Aby člověk uspěl v tomto učebním kontextu, to vyžaduje řadu dovedností, které se začínají rozvíjet až dosažením dospělosti, včetně schopnosti  sebemotivace. Takže učit se cizí jazyk, kdy si výuku řídí sám student, je mnohem účinnější pro dospělé studenty, než pro ty mladší.

 

Zdroj: theconversation.com

Překlad: Jana Schön

Pět hlavních problémů při učení jazyků

Každý student se při učení jazyků setká s pěti základními typy problémů:

1/ Na začátku studia jazyků se student potýká s úplně prvotním problémem, a tím jsou slovíčka. Nejprve se musí naučit identifikovat SLOVA a přiřadit jim význam.

2/ K tomu zanedlouho přibude problém, týkající se rozlišení správné kombinace slov ve frázích, ve větách. S tím také souvisí pochopení slovosledu, jak správně řadit slova ve větách. Student se tak nevědomky potýká s lingvistickou disciplínou, která se nazývá SYNTAX, neboli skladba. Jde o zabývání se vztahy mezi slovy (větnými členy) ve větě, správné tvoření větných konstrukcí a slovosled.

3/ Dalším problémem, který vyvstane při učení jazyků, je SÉMANTIKA. To je nauka o významu výrazů z různých úrovní jazyka - slovních spojení, vět. To znamená, že někdy mají fráze jiný význam, než se zdá. Vezměme si jako příklad anglické slovo „poor“. Když jej umístíme před podstatné jméno, znamená „ubohý“, avšak za slovesem má význam „finančně chudý“. Nebo slovo „heavy“, které znamená „těžký“ (co do hmotnosti). Avšak v kombinaci „heavy smoker“ to neznamená, že kuřák je těžký (hmotnost), ale náruživý.  

4/ Další věcí, se kterou se student potýká, je spojování vět do souvětí. Musí pochopit složitější konstrukce spojování vět.

5/ Studenti se také musí zabývat použitím jazyka v různých situacích. Jde o sociolingvistický problém, kdy je vhodné co použít. Např. mezi kamarády je běžné zdravit se „What’s up“, „How are things going“, ale je to absolutně nevhodné na formální úrovni. Také existují slova, která se pojí jen s určitými výrazy. Vezměme si jako příklad obyčejné slovo „zkažený“: Anglické slovo „rancid“ je možné použít v kombinaci s výrazy „butter“, „bacon“, ale již ne s ovocem a zeleninou. „Rancid butter“ (zkažené/žluklé máslo), „rancid bacon“ (zkažená slanina). V případě ovoce a zeleniny by to bylo „rotten apples“ (shnilá/zkažená jablka) nebo „rotten tomatoes“ (shnila/zkažená rajčata).

Zdroj: Roger Hawkins, How Second Languages are Learned, University of Essex, 2008

Foto: Pixabay

Jak se učí jazyky někteří géniové

Jedním z géniů na jazyky byl Sir Richard Burton, který žil v 19. století. Nejprve působil jako kapitán britské armády v Indii, poté se z něj stal objevitel a etnolog, který se s místními domorodci účastnil expedice v Africe, a také vykonal objevné cesty po Asii. Byl vynikající překladatel, lingvista, orientalista, ale také spisovatel a básník. Nakonec pracoval jako britský konzul v Rovníkové Guineji, Brazílii, Sýrii a Itálii. V roce 1886 byl povýšen do rytířského stavu.

Mimo jiné byl znám mimořádnou znalostí jazyků a kultur, hovořil 29 evropskými, asijskými a africkými jazyky. Někteří badatelé dokonce uvádějí, že ovládal 40 jazyků.

O Burtonovi je známo, jakým způsobem se učil jazyky. Nejprve si koupil obyčejnou gramatiku a slovník, a podtrhával si slova a gramatická pravidla, o nichž si myslel, že si má zapamatovat. Věnoval tomu každou volnou chvíli, minimálně po dobu 15 minut. A to vícekrát denně. Tak se naučil 300 slov týdně.

Poté pokračoval osvojováním slovíček, k čemuž si vybral nějakou jednoduchou knížku (příběh), a obyčejnou tužkou si podtrhával slova, která si chtěl zapamatovat. Tato podtrhaná slova si minimálně 1x denně prošel.

Poté pokračoval těžší knihou, a zároveň s tím se začal učit detailnější věci z gramatiky. Pokaždé, když měl možnost mluvit s rodilými mluvčími, ptal se jich, jak se řeknou slangové výrazy a nadávky, a jak sám řekl, „zbytek jazyka už byl snadný“.