NEJČASTĚJŠÍ CHYBY VĚČNÝCH ZAČÁTEČNÍKŮ – 2. část

Slovosled – hlavní pilíř angličtiny!

Další častou chybou, kterou studenti angličtiny dělají, je SLOVOSLED. Ano, přesně tak, slovní pořádek neboli pořadí slov ve větách. V češtině je slovosled značně volný a v běžné mluvě se o něj příliš nezajímáme, ale v angličtině je tomu přesně naopak. Je to jeden z hlavních pilířů, na kterém stojí angličtina.

V češtině skloňujeme (např. škola, škole, školu, atd.), takže přesně víme, v jakém tvaru slovo je (rozpoznáme tak podmět/předmět), a můžeme jej umístit ve větě prakticky kdekoliv:

                                                                                                    

                                                      Školu mám rád.

                                                      Mám rád školu.

                                                      Já mám školu rád.

V angličtině se na rozdíl od češtiny slova neskloňují! To znamená, že slova vypadají pořád stejně (school, school, school = tzn. slova nelze skloňovat!). Z toho vyplývá, že v angličtině na umístění slov ve větě nesmírně záleží! Pouze podle umístění slov ve větě totiž přesně rozpoznáme, o jaký tvar slova se jedná!

●  Takže předchozí české věty lze přeložit do angličtiny pouze jedním způsobem:

                                                  Školu mám rád.                              I like the school. 

                                                  Mám rád školu.                              I like the school. 

                                                  Já mám školu rád.                          I like the school. 

 (Nemůžeme zde nic přehodit jako v češtině! Nelze říci The school I like, ani nic podobného.)

●  Rozumíte? Na pořadí slov opravdu záleží! Proto je důležité zafixovat si pravidla ohledně správného slovosledu! Pro snadnější zapamatování se podívejte na následující obrázek:

Představme si slovosled jako vláček:

POZOR: Vagóny nemůžeme libovolně přehazovat jako v češtině. (Určité přesuny jsou sice možné, ale o tom zase někdy jindy):

→  Na pozici lokomotivy je PODMĚT. (Podmět je „ten aktivní“, kdo něco vykonává. Většinou je to označení osob.) Zjednodušeně řečeno – toto je NEJDŮLEŽITĚJŠÍ část celého slovosledu! To je vždy PRVNÍ záležitost, na kterou musíme myslet při sestavování oznamovacích vět. Takže když sestavujete větu – nejprve si uvědomte, co je podmět, a tím začněte! V angličtině musí být PODMĚT VŽDY VYJÁDŘENÝ (v češtině nikoli)! Zkrátka – vždy musíte nějaký PODMĚT vymyslet a tím začít.

„(On) Chce psa“              (podmět „ON/ONA“ nemusí být v češtině vyjádřený)

            „HE wants a dog.“          (podmět „ON“ musí být v angličtině vyjádřený!)

„(Ono) Prší.“                    (podmět „ONO“ není v češtině vyjádřený)

            „IT rains.“                        (podmět „IT“ musí být v angličtině vyjádřený!)

→  Dále následuje PŘÍSUDEK. (Tj. sloveso – činnost, aktivita, vyjádření toho, kdo co dělá.)

→  Další vagón je PŘEDMĚT. (Není třeba se tímto pojmem zabývat, pokud tomu někdo příliš nerozumí. Jde o to pochopit, že „předmět“ je slovo, které se váže na sloveso = prostě něco, co je až za slovesem, za činností. Většinou to logicky samo vyplyne.)

→  Poté následuje informace o MÍSTĚ (příslovečné určení místa).

→  Na konci je vždy informace o ČASE (příslovečné určení času).

JAK TOTO POUŽÍT V PRAXI?

● Především je důležité začít větu (máme zde na mysli větu OZNAMOVACÍ, nikoli otázku či rozkaz) podmětem! První věc, na kterou byste měli myslet při sestavování věty, je podmět (tzn. aktivní činitel, člověk, zvíře, věc... , ten, kdo něco dělá, atd.). PODMĚT musí být v angličtině vždy vyjádřený!

● Dále přidáme sloveso (aktivita, činnost) a poté už nás to samo navede…

● Posledními informacemi jsou místo a čas. Čas je z hlediska angličtiny nejméně důležitá informace, proto je až na konci věty. 

NEJČASTĚJŠÍ CHYBY VĚČNÝCH ZAČÁTEČNÍKŮ – 1. část

Sloveso „to be“ versus „významová slovesa“ – základ přítomného času prostého!

Téměř všichni věční začátečníci se dlouhodobě potýkají s jedním velkým problémem, který jim znemožňuje tvořit správně věty v přítomném čase. Je to možná i jeden z důvodů, proč se z nadšených studentů angličtiny stávají postupem času „věční začátečníci“.

Bez dokonalého pochopení jistého principu totiž studenti nejsou schopni pokročit dál – stále dělají chyby v tvorbě přítomného času prostého. Ve školách se to bohužel většinou neřeší, alespoň jak mohu soudit podle svých studentů, které doučuji. Kdo tyto základy nechápe, dostává špatné známky, ale „jede“ se dál. Učitel musí stíhat učební plán.     

Pojďme se nyní na onen zásadní problém, který vrhá studenty do začarovaného kruhu, podívat.

Student si musí v prvé řadě uvědomit, že není možné "házet všechna slovesa" do jednoho pytle. Takhle přítomný čas prostý nefunguje. Je absolutně NUTNÉ rozlišovat sloveso TO BE a VÝZNAMOVÁ SLOVESA! (V tomhle spočívá největší problém.) 

Podívejte se, prosím, na následující schéma:

Pro zjednodušení si představme jednotlivé úrovně jako "šuplíky": 

V 1. šuplíku je sloveso TO BE, u něj je uvedená poznámka "samostatně". To znamená, že s tímto slovesem vytváříme věty SAMOSTATNĚ = tj. bez pomocného slovesa. Jakákoliv věta, ve které se vyskytne sloveso TO BE, bude vytvořena samostatně, jen za pomoci tohoto slovesa: 

  

I AM happy. He IS at home. They ARE in the garden.

                        I AM NOT  happy. He IS NOT at home. They AREN’T in the garden.

                        ARE you happy? IS he at home? ARE they in the garden?

Ve 2. šuplíku je sloveso TO HAVE. Zde máme na výběr - podle toho, zda preferujeme britskou nebo americkou angličtinu. V britské angličtině (UK) se toto sloveso využívá samostatně (ještě s přídavným slůvkem GOT), zatímco americká angličtina (US) zařazuje TO HAVE do pomyslného 3. šuplíku. (Pro zjednodušení pojďme TO HAVE zařadit do americké angličtiny a přejděme tak rovnou do další úrovně.)

Ve 3. šuplíku jsou VÝZNAMOVÁ SLOVESA. (Jen na vysvětlenou, to jsou téměř všechna slovesa - kromě TO BE, britského TO HAVE, modálních sloves a dalších speciálních skupin, u nichž je gramatika nastavená jinak. Zjednodušeně řečeno - VÝZNAMOVÁ SLOVESA jsou všechna slovesa kromě TO BE a britského TO HAVE.)

Jelikož se jedná o tisíce sloves, bylo třeba tuto gramatiku sjednotit - proto se vybralo pomocné sloveso TO DO, které se využívá k tvorbě záporu a otázky, takto: 

            I WORK in Prague. He LIKES ice cream. They HAVE two dogs.

          I DON’T WORK in Prague. He DOESN’T LIKE ice cream. They DON’T HAVE two dogs.

          DO you WORK in Prague? DOES he LIKE ice cream? DO they HAVE two dogs?

Toto je skutečně základ mluvení a je důležité v tom mít zcela jasno! Je třeba umět tato slovesa kombinovat bezchybně - vždy je důležité si uvědomit (dle výše uvedeného schématu), kam zařadit sloveso (do kterého "šuplíku" patří), které chceme ve větě použít. Potom budeme přesně vědět, jak správně sestavit větu. Zkrátka - stačí si dobře zapamatovat výše uvedené schéma a umět jej využít v praxi. 

Co s tím, když má student angličtiny v hlavě chaos?

Proč má většina studentů angličtiny v hlavě chaos? Tuhle otázku si pokládám poměrně často - přinejmenším tehdy, když mi do kurzu přibude nový "žák". Většinou má za sebou několik let studia angličtiny ve škole, dále nějaký ten kurz v jazykovce a samostudium. Výsledek? Téměř žádná věta není bez chyby, chaos v hlavě, strach mluvit anglicky. 

Pak se obvykle začnu ptát sama sebe - PROČ? Proč to tak je, že student vynaloží tolik času a energie, a přesto ani po mnoha letech prostě neumí mluvit anglicky. O tom by se dalo hodně povídat. Např. si vzpomínám na staršího podnikatele, který ani po 27 letech učení v různých školách a kurzech nedokázal dát dohromady žádnou větu pořádně. Vlastně nevěděl - a hlavně nerozuměl - co vůbec říká. Nebyl schopen odcestovat na služební cestu sám, stále potřeboval překladatele. Jiný muž, tentokrát mladý podnikatel, který se snažil naučit anglicky rychle a díky používání nejnovějších technologií šel opravdu s dobou, měl po tolika letech strávených učením angličtiny ve školách v hlavě neskutečný chaos. Jeho věty v angličtině nedávaly smysl, mluvil páté přes deváté.

Důvodem je samozřejmě nevhodný typ výuky. Co tedy s tím? Co s těmito typy lidí, kterých je mimochodem v naší republice (alespoň dle mých osobních zjištění) opravdu hodně, ne-li většina. Odpověď je dle mého mínění velmi jednoduchá. Vrátit se k základům a vše důkladně pochopit. OPRAVDU všemu dobře rozumět. Nejde jen o to vypracovat si pár cvičení v učebnici, a myslet si, že tomu rozumím. Takhle to opravdu nefunguje - což je ostatně vidět. Již od začátku je třeba POCHOPIT každý detail, a nejen to - ideální je, když víte PROČ je daný gramatický jev určitým způsobem "nastavený". Proč to tak je? Proč je ta která gramatika takhle daná? Zkusíme si jednu konkrétní ukázku:

Víte, proč se používají v angličtině členy?

Pokud se jen mechanicky z učebnice naučíte "teorii členů" a nevytvoříte si k dané látce žádné hlubší "rozumové pouto", půjde to prakticky všechno kolem vás a celá gramatika vás bude neustále tak nějak míjet. Proč mám používat členy? To je blbost, to používat nebudu. To  můžu klidně vynechat. Když naopak pochopíte "skutečný důvod", pochopíte PROČ to tak je a budete mít pro členy "pochopení", najednou je uvidíte v jiném světle.

Takže ještě jednou: PROČ se v angličtině používají členy? Členem neurčitým vyjadřujeme, že jde o nějakou věc - jednu z mnoha stejných věcí - a náš posluchač stejně pořádně neví o co jde, může si v hlavě vytvořit jakoukoliv představu o dané věci. Já i můj posluchač můžeme mít rozdílné představy. Člen určitý pro změnu vyjadřuje naši jistotu, že posluchač VÍ, o čem je řeč. Buď mluvíme o zcela konkrétní věci, kterou posluchač vidí/zná, nebo již z předchozího vyprávění ví, o čem mluvíme.

Používáním členů prezentujeme úctu k posluchači: Členem neurčitým označíme věci, které jsou posluchači neznámé, neví o čem je řeč. De facto si ho takhle "předpřipravíme"... Členem určitým již dáváme najevo, že posluchač poměrně přesně ví, o čem je řeč - informace je nyní konkrétní, upřesněná, jednoznačná.

Jít na dřeň 

Je třeba najít si takový kurz (nejlépe inidividuální), v němž Vám mj. budou vysvětlovány důvody, PROČ je určitý gramatický jev tak nastavený. Abyste vše opravdu pochopili, je třeba zvolit takový učební systém, který jde opravdu na "dřeň"a kde dostanete odpovědi na otázky "proč to tak je".

Jak to dopadlo s podnikateli?

Možná Vás ještě napadla otázka, jak to dopadlo s podnikateli, zmíněnými v úvodu článku. Starší podnikatel se nejprve "pral" s neustálým opakováním základů gramatiky a odmítal psát úkoly, poté pochopil, že se bez toho dál neposune; zhruba po 3 letech začal jezdit na pracovní veletrhy (a vůbec do zahraničí) bez překladatele, byl schopen si vše zajišťovat sám v angličtině a po 5 a půl letech kurz ukončil. Mladší podnikatel odjel ještě v průběhu kurzu do Anglie na měsíční jazykový pobyt. Vrátil se se slovy, že mu to nic nedalo (kromě toho, že se přestal bát mluvit), a že potřebuje vše důkladně vysvětlit a hlavně pochopit v češtině. Po 2 letech kurz ukončil, uměl mluvit plynule a hlavně - neměl v hlavě chaos!