NEJČASTĚJŠÍ CHYBY VĚČNÝCH ZAČÁTEČNÍKŮ – 1. část

Sloveso „to be“ versus „významová slovesa“ – základ přítomného času prostého!

Téměř všichni věční začátečníci se dlouhodobě potýkají s jedním velkým problémem, který jim znemožňuje tvořit správně věty v přítomném čase. Je to možná i jeden z důvodů, proč se z nadšených studentů angličtiny stávají postupem času „věční začátečníci“.

Bez dokonalého pochopení jistého principu totiž studenti nejsou schopni pokročit dál – stále dělají chyby v tvorbě přítomného času prostého. Ve školách se to bohužel většinou neřeší, alespoň jak mohu soudit podle svých studentů, které doučuji. Kdo tyto základy nechápe, dostává špatné známky, ale „jede“ se dál. Učitel musí stíhat učební plán.     

Pojďme se nyní na onen zásadní problém, který vrhá studenty do začarovaného kruhu, podívat.

Student si musí v prvé řadě uvědomit, že není možné "házet všechna slovesa" do jednoho pytle. Takhle přítomný čas prostý nefunguje. Je absolutně NUTNÉ rozlišovat sloveso TO BE a VÝZNAMOVÁ SLOVESA! (V tomhle spočívá největší problém.) 

Podívejte se, prosím, na následující schéma:

Pro zjednodušení si představme jednotlivé úrovně jako "šuplíky": 

V 1. šuplíku je sloveso TO BE, u něj je uvedená poznámka "samostatně". To znamená, že s tímto slovesem vytváříme věty SAMOSTATNĚ = tj. bez pomocného slovesa. Jakákoliv věta, ve které se vyskytne sloveso TO BE, bude vytvořena samostatně, jen za pomoci tohoto slovesa: 

  

I AM happy. He IS at home. They ARE in the garden.

                        I AM NOT  happy. He IS NOT at home. They AREN’T in the garden.

                        ARE you happy? IS he at home? ARE they in the garden?

Ve 2. šuplíku je sloveso TO HAVE. Zde máme na výběr - podle toho, zda preferujeme britskou nebo americkou angličtinu. V britské angličtině (UK) se toto sloveso využívá samostatně (ještě s přídavným slůvkem GOT), zatímco americká angličtina (US) zařazuje TO HAVE do pomyslného 3. šuplíku. (Pro zjednodušení pojďme TO HAVE zařadit do americké angličtiny a přejděme tak rovnou do další úrovně.)

Ve 3. šuplíku jsou VÝZNAMOVÁ SLOVESA. (Jen na vysvětlenou, to jsou téměř všechna slovesa - kromě TO BE, britského TO HAVE, modálních sloves a dalších speciálních skupin, u nichž je gramatika nastavená jinak. Zjednodušeně řečeno - VÝZNAMOVÁ SLOVESA jsou všechna slovesa kromě TO BE a britského TO HAVE.)

Jelikož se jedná o tisíce sloves, bylo třeba tuto gramatiku sjednotit - proto se vybralo pomocné sloveso TO DO, které se využívá k tvorbě záporu a otázky, takto: 

            I WORK in Prague. He LIKES ice cream. They HAVE two dogs.

          I DON’T WORK in Prague. He DOESN’T LIKE ice cream. They DON’T HAVE two dogs.

          DO you WORK in Prague? DOES he LIKE ice cream? DO they HAVE two dogs?

Toto je skutečně základ mluvení a je důležité v tom mít zcela jasno! Je třeba umět tato slovesa kombinovat bezchybně - vždy je důležité si uvědomit (dle výše uvedeného schématu), kam zařadit sloveso (do kterého "šuplíku" patří), které chceme ve větě použít. Potom budeme přesně vědět, jak správně sestavit větu. Zkrátka - stačí si dobře zapamatovat výše uvedené schéma a umět jej využít v praxi.